Každý z nás je jedinečný. Lišíme se fyzickou stavbou, typem pokožky a podkožím, zdravotním stavem. Někteří z nás jsou vysocí, jiní malí, silní nebo hubení. Proto se plocha ošetření a potřeba věnovat se jednotlivým částem těla mohou lišit.

Ihned po dokončení manuálního ošetření můžete jednoznačně vnímat její účinky. Končetiny přestávají bolet a být těžké, zdají se lehčí, zmírní se otok. Navíc jste příjemně odpočati, při terapii dochází k hlubší relaxaci.

Stejně, jako přerušování močení, jsou na tom i další hojně doporučované cviky. Mnohdy jste o nich mohly slyšet i z úst některých odborníků. Říká vám třeba něco "vtahování špagety", "jízda výtahem" nebo "vtahování pochvy"? I tyto cviky mohou spíš uškodit než pomoci.

Ke správnému nastavení pánve a páteře a jejich funkci potřebujeme spolupráci svalů hlubokého stabilizačního systému.

Vzhledem k různorodosti obtíží a obav spojených s pánevním dnem, které mohou být od:

Abychom si funkce pánevního dna mohly definovat, je třeba vědět, kde se vlastně nachází. Zjednodušeně si ho můžeme představit jako pružnou látku zavěšenou na spodku pánve mezi sponu stydkou, kost křížovou a sedací hrboly. Spodek pánve je zároveň spodek trupu, jeho základna.

Dvě holčičky se houpají na houpačce a poklidně si povídají:

Pro správné fungování těla potřebujeme neutrální nastavení pánve a páteře, tedy takové, kdy zachováme správné zakřivení bederní a krční lordózy a hrudní kyfózy. Tedy ne bedra do podložky, kdy navíc dochází k ohybu v hrudníku a ramena se stáčí vpřed.

Svaly jsou propojeny do řetězců a to buď do vertikálních či spirálních. U klidové vertikální stabilizace se zapojují svaly podél páteře a umožňují nám pobývat v klidové pozici i mnoho hodin. Avšak po té, co dojde k jejich únavě, začnou se zkracovat a tím stlačovat jednotlivé obratle k sobě a ty přicházejí o svůj prostor a synoviální tekutinu...

Stále se můžeme setkávat s tím, že máme při cvičení přilepit či zatlačit bedra do podložky. Pojďme se na to nyní podívat.